Pohoří Chřiby

Pohoří Chřiby, na jehož území se nachází stejnojmenný přírodní park, se rozkládá v oblasti středovýchodní Moravy ve Zlínském Kraji. Pohoří je součástí geomorfologické jednotky Středomoravské Karpaty a rozsáhlé geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty. Geomorfologicky jsou Chřiby vrchovinou, tvořenou pozvolnými zaoblenými vrcholy a údolími. Chřiby jsou v mnohém unikátní. Rozlohou nevelké, nadmořskou výškou nevysoké, ale nesmírně bohaté na přírodní a kulturní zajímavosti. Oblast Chřibů má rozlohu 335 km² a jejich střední nadmořská výška je 342,6 m. Nejvyšším bodem celé vrchoviny je Brdo s výškou 587 m n. m., na kterém se nachází stejnojmenná rozhledna. Chřiby jsou někdy označovány také jako Buchlovské hory, podle jednoho z nejvýznamnějších moravských hradů, který leží v jejich středu. Chřiby jsou krajem nekonečných starých bukových a dubových lesů, pískovcových skal, studánek a pramenů. Na každém kroku jsou protkány bohatou historií a příběhy těch, kteří chřibskou vrchovinu po staletí utvářeli a vtiskli jí její dnešní charakter. Málokde se na jednom místě a zároveň na relativně malém území ukrývá nekonečné množství skal, skalek, lomů, pramenů, starých památných stromů, rozhleden, hraničních kamenů, kapliček, křížků a božích muk, památníků, chráněných území, hradisek, hradů a zřícenin. Chřibské genius loci je jedinečné. Bohatá historie protíná Chřiby na každém kroku. Už od nepaměti ke Chřibům patří mytická cyrilometodějská legenda. Nachází se zde hrady Buchlov, Cimburk a zřícenina hradu Střílky. V podhůří Chřibů je dodnes patrný odkaz šlechtických rodů, které zde po staletí vládly. Zámecký park u buchlovického zámku či barokní hřbitov ve Střílkách, jsou barokními perlami sochařského a stavitelského umění středoevropského významu. Mezi symboly Chřibů patří Chřibské trojvrší, rozhledna Brdo, hrad Buchlov, ale také zdejší původní listnaté lesy, pískovcové skály, studánky a prameny nebo všudypřítomná cyrilometodějská legenda a její dvouramenné kříže. Mezi nejvýznamnější místa Chřibů se řadí Buchlov, Brdo, Holý kopec, Velehrad, oblast hory sv. Klimenta, okolí hory Bradlo, Cimburk, Bunč, Zavadilka, oblast salašského údolí, oblast Starých Hutí, Buchlovský kámen, Kudlovská dolina a mnohá další. Chřiby jsou malým, nenápadným, avšak unikáním pohořím. Pohořím tajemných míst, legend, pověstí i skutečných lidských příběhů. Dodnes si chřibské hory zachovaly své genius loci a neopakovatelnou atmosféru.

DSC 0229

Poznejte chřibské hory

DSC 0261

Geologie

Říká se, že Chřiby jsou pohořím hlubokých listnatých lesů a nekonečného množství skal, skalek a skalních útvarů, roztroušených po zdejších táhlých kopcích. Geologický základ Chřibů tvoří usazené horniny – pískovec, slepenec a jílovec. Chřiby jsou součástí račanské jednotky magurského flyšového příkrovu Vnějších Západních Karpat. Pro magurský flyšový příkrov je typické střídání vrstev pískovců, jílovců a slepenců. Zdejší pískovec a slepenec se označuje také jako magurský flyš. Chřibské pohoří je utvořeno zvrásněnými paleogenními pískovci, slepenci a jílovci magurského flyše, který vytváří na celém území Chřibů větší i menší skalní útvary a kamenné bloky. Tyto skalní útvary jsou tvořeny tvrdšími, hrubozrnnými arkózovými pískovci, které vystupují především ve svazích a na vrcholech chřibské vrchoviny a vytváří různorodě tvarované skalní útvary, skalní celky (malá skalní „města“), mrazové sruby a výjimečně také izolované solitérní skály či balvany. Na geologickém vývoji Chřibů se v minulosti značně podílelo mrazové a chemické zvětrávání – činnost vody, ledu a větru. Tyto vlivy a podmínky prostředí v kombinaci s horninami magurského flyšového příkrovu vytvořily na zdejších skalách celou řadu zajímavých geomorfologických tvarů jako jsou skalní výklenky, převisy, římsy, lišty, skalní mísy, voštiny, tafone, jamky, žlábky a také pseudokrasové puklinové jeskyně. Nekonečné množství roztodivně tvarovaných skalních útvarů inspirovalo místní lidovou tvořivost a dalo vzniknout mnoha mytickým názvům chřibských skal, a také pověstem a legendám o čertech, peklu či jiných nadpřirozených bytostech. Po celém území Chřibů jsou skály hojně roztroušeny ve svazích a na vrcholech kopců. Až na výjimky se zde nenachází skalní věže. Za jedny z mála izolovaných menších skalních věží a věžiček lze považovat skalní útvary KozelKazatelna, Kulatina (zvaná též Baba) nebo Skála pod Komárcem. Kompaktní chřibský pískovec je velmi oblíbený mezi horolezci a celá řada zdejších skal je lezecky využívána. Vyhlášenými skalními oblastmi jsou Kozel, Barborka, Osvětimanské skály (známé také jako Čertovy skály), Budačina, Břestecká skála, Stupavské skály, Zbojník, Pečínkova skálaZbořené zámky (zvané také Cvičitelská skála) nebo Komínky. Lezecká činnost však probíhá na řadě dalších skal. Z pohledu nerostných surovin jsou Chřiby poměrně chudé. Nachází se zde však desítky starých lomů. Historicky se ve Chřibech těžil na celé řadě míst pískovec, který sloužil mimo jiné, také na stavbu legendární chřibské dálnice ve 30. letech 20. století. Fragmenty starých kamenolomů, jsou na mnoha místech Chřibů patrny dodnes. Pozůstatky těžby najdeme v okolí Brda, Kudlovské doliny, Bunče, Osvětiman, Ježova, Medlovic, Koryčan, Zavadilky nebo Cimburku a na mnoha dalších místech. Zajímavou raritou je těžba vápence. Pozůstatkem jeho těžby je bývalý lom Mramůrka, nacházející se v lesích jižně od Cetechovic, kde se těžil slavný cetechovický mramor, který byl v 18. století použit na stavbách v Olomouci i císařské Vídni. Zajímavostí je i historická těžba porcelanitu v oblasti Medlovic. Zdejší bývalý lom je dnes chráněn jako přírodní památka. Dodnes funkční, největší chřibský pískovcový lom se nachází nad obcí Žlutava, na severním okraji Chřibů. Zajímavostí je těžba ropy a zemního plynu, která dodnes v menší míře probíhá v okolí Kostelan. Z geologického pohledu, respektive jeho komparace s jinými geologickým oblastmi v ČR, jsou Chřiby poměrně chudou, lépe řečeno jednotvárnou oblastí. Z pohledu krajinářského se však jedná o území velmi rozmanité a zdejší geologie významně dotváří kolorit a genius loci chřibské přírody.

Geomorfologie

Pohoří Chřiby se rozkládá v oblasti středovýchodní Moravy. Většina pohoří leží na území Zlínského kraje a jen velmi malá jižní část na území kraje jihomoravského. Chřiby jsou součástí rozsáhlé geomorfologické subprovincie Vnější Západní Karpaty a náleží do jí podřazené geomorfologické jednotky Středomoravské Karpaty. Na území Chřibů se nacházejí dva geomorfologické podcelky Halenkovická vrchovina a Stupavská vrchovina. Pohoří tvoří pás hor o délce přibližně 35 km a šířce do 10 km, který se táhne směrem od jihozápadu na severovýchod mezi městy Kyjov a Otrokovice. Geomorfologicky jsou Chřiby vrchovinou, kterou tvoří zaoblené vrcholy a údolí. S ohledem na geologický základ Chřibů a jejich nadmořskou výšku, se zde nevyskytují vysoké horské štíty ani strmé skalní svahy. Sousedními morfologickými celky jsou na severním okraji Litenčická pahorkatina, na jihu Kyjovská pahorkatina, na západě zalesněná vrchovina Ždánický les a na východě Dolnomoravský a Hornomoravský úval kopírující tok řeky Moravy. Lze říci, že i Chřiby svým úpatím částečně kopírují střední tok řeky Moravy a to přibližně v oblasti od Otrokovic ke Starému Městu u Uherského Hradiště. Nejen z tohoto důvodu bývají Chřiby některými autory (Jilík et Žižlavský) označovány jako „strážci středního pomoraví“. Typickým poznávacím znakem Chřibů je Chřibské trojvrší. Toto dominantní panorama tvoří ikonické vrcholy Holý kopec (548 m n. m.), Buchlov (509 m n. m.) a Modla (nazývaná též Barborka, 510 m n. m.). Trojvrší patří mezi významné symboly Chřibů a má spojitost i se zdejší cyrilometodějskou legendou. Nejvyšším vrcholem Chřibů je Brdo (587 m n. m.) na kterém se nachází známá stejnojmenná rozhledna, která je také jedním z chřibských symbolů. Dalšími významnými vrcholy jsou Vlčák a Gavendova skála (569 m n. m.), Bradlo (543 m n. m.), Ocásek (553 m n. m.), Hrad (zřícenina Střílky, 552 m n. m.), Pěkná hora (560 m n. m.), Vršava (500 m n. m.) a Velká Ostrá (532 m n. m.). Významnými údolími jsou údolí Salaše, údolí Dlouhé řeky, údolí Stupavy a Starých Hutí, údolí říčky Hruškovice, údolí Klimentského potoka a rozsáhlá Kudlovská dolina.

DSC01823
P1010144

Klimatické poměry

Z klimatologického pohledu spadá území Středomoravských Karpat do oblasti teplé, pouze jejich nejvyšší partie spadají do oblasti mírně teplé. Území Chřibů, tj. geomorfologické podcelky Halenkovická vrchovina a Stupavská vrchovina, náleží dle Quitta k oblasti mírně teplé. Okrajové části Chřibů spadají do oblasti mírně teplé (MT 11), jejich vyšší polohy pak do oblasti (MT 9). Podnebí Chřibů je mírně teplé, zásobení oblasti srážkami je relativně dobré. Ve srovnání s okolními regiony jsou Chřiby, s ohledem na jejich nadmořskou výšku a kompaktnost, chladnějších a vlhčí. Průměrná roční teplota se zde pohybuje mezi 7 – 8,2°C, roční úhrny srážek se pohybují mezi 620 – 750 mm. Průměrná roční teplota na vrcholech a hřebenech Chřibů se pohybuje kolem 7°C, roční úhrn srážek je zde okolo 750 mm. S ohledem na pozvolné střídání zaoblených hřbetů a údolí je tzv. vrcholový fenomén ve Chřibech zanedbatelný. Na některých místech Chřibů lze zaznamenat mikroklimatický fenomén, který se projevuje chladnějším a vlhčím mikroklimatem konkrétních malých lokalit. Tento fenomén je patrný především v hlubokých lesních údolích na horních tocích potoků a říček. Fenomén je příznačný především v teplých letních dnech, kdy prostředí zalesněných údolí vytváří díky vegetaci původních karpatských ostřicových bučin (Carici pilosae-Fagetum sylvaticae) a karpatských dubohabřin (Carici pilosae-Carpinetum betuli) příjemné mikroklima. Z pohledu vegetačních stupňů leží oblast Chřibů v 1. – 3. vegetačním stupni.

Vodní poměry

Na území Chřibů pramení relativně mnoho vodních toků, řek, potoků, studánek a pramenů. Přítomnost značného množství pramenů, studánek a lesních pramenišť je také jedním z chřibských fenoménů. Nejvýznamnějšími řekami jsou Kyjovka (nazývaná také Stupava), Litava, Kotojedka a Dlouhá řeka. Všechny zdejší vodní toky se vlévají do řeky Moravy, pouze Kyjovka ústí do řeky Dyje a Litava je přítokem Svratky. V oblasti Chřibů se nachází několik vodních nádrží a rybníků. Nejvýznamnější a největší je vodní nádrž Koryčany ležící na toku říčky Kyjovky, která slouží jako zdroj pitné vody. Menší vodní nádrž leží na toku říčky Hruškovice v oblasti Osvětiman a nese název Březina (někdy se lidově nazývá také Osvětimanská přehrada nebo Osvětimanská nádrž). V údolí Dlouhé řeky se nachází vodní nádrž Nad Sovínem, která leží v oblasti Smraďavky, známé také pod názvem Lázně Leopoldov. Vzhledem ke geologickému podloží Chřibů, tvořenému paleogenními vrstvami pískovců, jílovců a slepenců račanské jednotky magurského flyšového příkrovu Vnějších Západních Karpat, lze na mnoha místech pohoří nalézt lesní pěnovcová prameniště. Jedná se o vývěry pramenů doplněné o vysrážený uhličitan vápenatý, který v prameništích vytváří zajímavé geologické mikrostruktury. V okolí pramenišť se daří řadě specifických mechorostů. Na některých místech Chřibů se objevují i vývěry léčivých sirovodíkových pramenů. Nejznámější jsou v oblasti Smraďavky (Lázně Leopoldov). Zdejší sirovodíkový pramen byl k léčivým účelům využíván již v 16. století. Přítomnost menších sirovodíkových vývěrů je patrná u řady studánek na mnoha místech Chřibů. Téma chřibských pramenů a studánek je natolik rozsáhlé, že v rámci tohoto projektu tvoří samostatnou oblast. Ve Chřibech je zdokumentováno už přes 300 studánek a pramenů.

428630274 10222710356380492 5629391148992342430 n
DSC 0119 1

Dendrologie a lesnictví

Oblast Chřibů je typická nadprůměrnou lesnatostí s převahou lesů původní dřevinné skladby. Při pohledu na lesnickou mapu ČR je tento fenomén dobře patrný a v kontextu České republiky do jisté míry unikátní. Na území Chřibů se vyskytují převážně listnaté lesy vegetačních asociací Carici pilosae-Carpinetum betuli (Karpatské dubohabřiny) a Carici pilosae-Fagetum sylvaticae (Karpatské ostřicové bučiny). Ve dřevinné skladbě dominují buk lesní (Fagus sylvatica), habr obecný (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur) a lípa malolistá (Tilia cordata), které jsou dále doplněny javorem klenem (Acer pseudoplatanus), jilmem horským (Ulmus glabra), břízou bělokorou (Betula pendula), dubem zimním (Quercus petraea), borovicí lesní (Pinus sylvestris), modřínem opadavým (Larix decidua), jedlí bělokorou (Abies alba) a smrkem ztepilým (Picea abies). V podmáčených a vlhkých lokalitách, a také v údolních nivách vodních toků, se vyskytují olše lepkavá (Alnus glutinosa) a různé druhy vrb (Salix sp.). Ve starých sadech či slunných stráních a pasekách najdeme místy roztroušeně třešeň ptačí (Prunus avium), různé druhy jabloní (Malus sp.), řadu kultivarů slivoní (Prunus) a kultivary slivoně myrobalánu (Prunus cerasifera), hrušeň obecnou (Pyrus communis) či hrušeň planou (Pyrus pyraster), též zvanou hrušeň polnička. V keřovém patře a v ekotonech se vyskytuje hloh obecný (Crataegus laevigata), líska obecná (Corylus avellana), ostružiník (Rubus sp.), ostružiník maliník (Rubus idaeus), bez černý (Sambucus nigra), růže šípková (Rosa canina), trnka obecná (Prunus spinosa) a další. V oblasti skalních výchozů se místy objevuje jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Na některých skalních výchozech, především ve vrcholových partiích, se objevuje fenomén tzv. reliktních borů, tvořený borovicí lesní (Pinus sylvestris). Reliktní bory jsou pozůstatkem doby ledové a představují přirozená stanoviště v oblasti střední Evropy, na nichž borovice vytrvala od počátku svého rozšíření v postglaciálu, v období boreálu přibližně před 8000 lety, až dodnes. Reliktní bory ve Chřibech jsou charakterizovány pískovcovými skalními výchozy ve svazích nebo na vrcholech kopců, přičemž diagnostickým a dominantním druhem těchto stanovišť je borovice lesní (Pinus sylvestris), doplněná dalšími druhy jako bříza bělokorá (Betula pendula), smrk ztepilý (Picea abies), místy třešeň ptačí (Prunus avium) a výjimečně také jeřáb břek (Sorbus torminalis). Z ovocných dřevin se v oblasti Chřibů pěstuje jeden z nejkrásnějších druhů jeřábů, netradiční jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), který se jako solitérní strom vyskytuje zpravidla v jižních částech Chřibů, kde doplňuje vinohrady nebo staré sady. Jeřáb oskeruše je také považován za vinohradnický strom Slovácka. Velmi ojediněle lze ve Chřibech najít i další ze zajímavých a vzácných druhů jeřábů, jeřáb břek (Sorbus torminalis). Historický vývoj oblasti Chřibů byl významně ovlivněn šlechtickými rody, které v minulosti vlastnily a dlouhodobě spravovaly jednotlivá panství. Díky jejich činnosti se dodnes v některých místech zachovaly uměle vysazené okrasné dřeviny a také významná stromořadí, která zpravidla doprovází okolí sakrálních či kulturních památek. Mezi taková místa patří třeba zámecký park v Buchlovicích nebo známý exemplář sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganteum) v lokalitě Chabaně. Významnými chřibskými stromořadími jsou javorová alej Rytířská cesta, kvasická kaštanová alej, lipová alej na Světlé nebo kaštanová alej u Stupavy. Ve Chřibech se nachází také desítky památných stromů. Antropogenní vlivy v 19. a 20. století zasáhly především úpatí pohoří, kde došlo k přeměně původních listnatých porostů na jehličnaté, většinou smrkové monokultury. Nejen ve Chřibech je dlouhá léta veden dialog mezi různými zájmovými skupinami, který by měl směřovat k udržitelné průběžné obnově původních porostů a zároveň k zachování hospodářských, environmentálních a sociologických funkcí lesů. Chřibské lesní porosty dále doplňuje bylinná vegetace a podrost odpovídající zmíněným vegetačním asociacím.

Flóra

Chřiby lze v kontextu České republiky označit jako jedno z ekologicky nejstabilnějších území. Oblast Chřibů vyniká nadprůměrnou lesnatostí s převahou lesů původní dřevinné skladby. Z pohledu vegetačních jednotek se na území Chřibů vyskytují převážně listnaté lesy asociací Carici pilosae-Carpinetum betuli (Karpatské dubohabřiny) a Carici pilosae-Fagetum sylvaticae (Karpatské ostřicové bučiny). Dřevinnou skladbu s převahou buku lesního (Fagus sylvatica), habru obecného (Carpinus betulus), dubu letního (Quercus robur) a lípy malolisté (Tilia cordata) doplňuje příslušná bylinná vegetace a podrost. Z běžných rostlin odpovídajících zmíněným vegetačním asociacím se vyskytuje ostřice chlupatá (Carex pilosa), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), sasanka hajní (Anemone nemorosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), svízel vonný (Galium odoratum), svízel Schultesův (Galium intermedium), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kopytník evropský (Asarum europaeum), srha hajní (Dactylis polygama), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a další druhy. Zpravidla na území maloplošných, zvláště chráněných území se vyskytují vzácné druhy rostlin jako ocún jesenní (Colchicum autumnale), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), árón východní (Arum cylindraceum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), z orchidejí pak okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), bradáček vejčitý (Listera ovata), kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), vstavač bledý (Orchis pallens), vstavač májový (Dactylorhiza majalis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus) nebo mykorhizní orchidej hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) a další vzácné rostlinné druhy. Výjimečnými botanickými lokalitami jsou přírodní rezervace Moravanské lúky, přírodní rezervace Stará hráz, přírodní památka Přehon, přírodní památka Bralová nebo přírodní památka Bohuslavické stráně. Z pohledu vegetačních stupňů leží oblast Chřibů v 1. – 3. vegetačním stupni.

P1010252
DSC08968

Fauna

Poloha Chřibů v oblasti Středomoravských Karpat, jejich rozloha a nadmořská výška, zajišťují relativně vyvážené ekologické podmínky. Zdejší hluboké lesy původní dřevinné skladby a další na ně navázané biotopy jako jsou lesní prameniště, pískovcové skalní výchozy, údolní nivy potoků nebo podmáčené louky, vytváří příznivé životní podmínky pro celou řadu živočišných druhů. Soubor uvedených faktorů pozitivně ovlivňuje relativně velkou druhovou diverzitu chřibské fauny, která se vyznačuje určitým podílem zvláště chráněných druhů savců, ptáků, plazů, obojživelníků, ryb a také celé řady bezobratlých. Výjimečně ceněné jsou lokality s vyšším podílem starých stromů, které se často vyskytují jako součásti přírodních památek a přírodních rezervací a které vykazují značnou druhovou diverzitu chráněných druhů, především ptáků a bezobratlých. Savci jsou ve Chřibech zastoupeni druhy jako srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen lesní (Cervus elaphus), prase divoké (Sus scrofa), liška obecná (Vulpes vulpes), zajíc polní (Lepus europaeus), bobr evropský (Castor fiber), veverka obecná (Sciurus vulgaris), kuna skalní (Martes foina), jezevec lesní (Meles meles), lasice kolčava (Mustela nivalis), plch velký (Glis glis), plšík lískový (Muscardinus avellanarius), rejsek obecný (Sorex araneus), norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice lesní (Apodemus flavicollis), myšice křovinná (Apodemus sylvaticus) nebo ježek východní (Erinaceus roumanicus). Z ptáků se zde vyskytují chráněné druhy jako včelojed lesní (Pernis apivorus), káně lesní (Buteo buteo), krahujec obecný (Accipiter nisus), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), výr velký (Bubo bubo), sýček obecný (Athene noctua), datel černý (Dryocopus martius), strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), krkavec velký (Corvus corax), žluva hajní (Oriolus oriolus), lejsek malý (Ficedula parva), čáp černý (Ciconia nigra) nebo jeřábek lesní (Tetrastes bonasia), jehož výskyt byl ve Chřibech po letech také zaznamenán. Z běžnějších druhů ptáků se objevují pěnkava obecná (Fringilla coelebs), brhlík lesní (Sitta europaea), sojka obecná (Garrulus glandarius), strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna šedá (Picus canus), sýkora koňadra (Parus major), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora babka (Poecile palustris) nebo puštík obecný (Strix aluco). Obojživelníci jsou zastoupeni druhy jako mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek obecný (Lissotriton vulgaris), rosnička zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan štíhlý (Rana dalmatina). Doložen je i výskyt kuňky žlutobřiché (Bombina variegata) a čolka horského (Ichthyosaura alpestris). Z plazů se na území Chřibů vyskytují ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a slepýš křehký (Anguis fragilis). Druhově bohatou skupinou jsou především bezobratlí, zvláště pak hmyz výrazněji zastoupený čeleděmi střevlíkovitých (Carabidae) a tesaříkovitých (Cerambycidae) brouků. Z brouků se vyskytují střevlík vrásčitý (Carabus intricatus), střevlík fialový (Carabus violaceus), střevlík Ulrichův (Carabus ulrichii), střevlík Scheidlerův (Carabus scheidleri), střevlík kožitý (Carabus coriaceus), střevlík hladký (Carabus glabratus), tesařík páskovaný (Leptura aurulenta), tesařík skvrnitý (Leptura maculata), tesařík bukový (Cerambyx scopolii), svižník polní (Cicindela campestris), kozlíček mrkvový (Phytoecia icterica), kozlíček lískový (Oberea linearis), silně ohrožený kovařík rezavý (Elater ferrugineus), který je typickým indikátorem zachovalých lesních porostů a starých stromů, dále největší brouk ČR i Evropy roháč obecný (Lucanus cervus), roháček bukový (Sinodendron cylindricum), krasec polník habrový (Agrilus olivicolor), zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta), zlatohlávek huňatý (Tropinota hirta), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus), majka obecná (Meloe proscarabaeus), cvrček polní (Gryllus campestris) a další. V oblasti Holého kopce nebo Máchovy doliny, byl pozorován i vzácný exemplář tesaříka alpského (Rosalia alpina). Z motýlů se ve Chřibech vyskytuje typický druh bučin martináč bukový (Aglia tau), dále bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines), modrásek bahenní (Phengaris nausithous), modrásek vičencový (Polyommatus thersites), modrásek černolemý (Plebejus argus), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), otakárek fenyklový (Papilio machaon), okáč voňavkový (Brintesia circe), okáč strdivkový (Coenonympha arcania), perleťovec nejmenší (Boloria dia), soumračník černohnědý (Heteropterus morpheus). Zajímavý je výskyt ohniváčka černočárného (Lycaena dispar), který se vyskytuje především na vlhkých loukách. V oblasti Kostelan byl v roce 2018 pozorován chráněný noční motýl martináč hrušňový (Saturnia pyri), který je největším druhem ČR i Evropy. Z blanokřídlých byly mimo běžné druhy zaznamenány také samotářská včela drvodělka fialová (Xylocopa violacea), čmelák zemní (Bombus terrestris) a další druhy solitérních čmeláků. Ve Chřibech žijí také běžnější druhy vážek jako šidélko malé (Ischnura pumilio), jeden z největších druhů vážek v ČR šídlo modré (Aeshna cyanea) nebo lesklice měděná (Cordulia aenea). V pramenech a lesních prameništích se vyskytuje mimo jiné drobný vodní korýš blešivec studniční (Niphargus aquilex). Na luční pěnovcová prameniště je vázaný evropsky významný druh měkkýše vrkoč útlý (Vertigo angustior). Z dalších zajímavých skupin hmyzu se ve Chřibech vyskytuje cikáda chlumní (Cicadetta montana) a v jižních částech vrchoviny je doložen výskyt kudlanky nábožné (Mantis religiosa), související s oteplováním a posunem ekologických nik. Tento druh byl v roce 2018 pozorován i v severní části Chřibů v oblasti Kostelan. Vzácné druhy bezobratlých se vyskytují zejména v oblastech zvláště chráněných území s větším podílem starých stromů jako jsou přírodní rezervace Holý kopec, přírodní památka Maršava, přírodní rezervace Záskalí, přírodní památka Nazaret, přírodní rezervace Ocásek nebo přírodní rezervace Smutný žleb. Jedním z důležitých biotopů těchto druhů je zpravidla staré trouchnivějící dřevo.

Ochrana přírody

Na převážné ploše chřibské vrchoviny se rozkládá Přírodní park Chřiby, který slouží především k zachování krajinného rázu a ochraně biodiverzity. Zřízen byl až koncem 20. století, v roce 1996 a rozkládá se na území okresů Uherské Hradiště, Zlín a Kroměříž. Rozloha přírodního parku je 26 025 ha. Na území Chřibů se zároveň nachází evropsky významná lokalita (EVL) o rozloze 19 226,4 ha. Evropsky významná lokalita je typ chráněného území spadající do soustavy evropských chráněných území Natura 2000, které je vyhlášeno k ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin podle směrnice Evropské komise „o stanovištích“. Na území Chřibů se nachází řada maloplošných zvláště chráněných území, tj. přírodních památek (PP) a přírodních rezervací (PR). U těchto lokalit je nastaven zvýšený stupeň ochrany a tomu odpovídající management celého chráněného území. Předmětem ochrany v těchto lokalitách jsou zpravidla původní lesní společenstva, tvořené převážně listnatými lesy původního druhového složení. Jedná se o lesy původní dřevinné skladby odpovídající vegetačním asociací Carici pilosae-Carpinetum betuli (Karpatské dubohabřiny) a Carici pilosae-Fagetum sylvaticae (Karpatské ostřicové bučiny). Na území Chřibů jsou přítomna další společenstva stanovišť jsou skalní útvary ve vrcholových partiích vrcholů, slunná luční stanoviště a suché trávníky s teplomilnou květenou, podmáčené vlhké louky s chráněnými druhy orchidejí, pěnovcová lesní prameniště a další biotopy typické pro oblast Středomoravských Karpat. Mezi nejvýznamnější zvláště chráněná území patří přírodní rezervace Holý kopec, přírodní rezervace Stará hráz, přírodní rezervace Moravanské lúky, přírodní rezervace Záskalí, přírodní rezervace Ocásek, přírodní rezervace Smutný žleb, přírodní památka Barborka, přírodní památka Koukolky nebo přírodní památka Přehon a další.

DSC06991
folkol motiv

Lidé a etnografie

Z etnografického pohledu stojí Chřiby jako pomyslná hradba mezi dvěma národopisnými regiony, úrodnou Hanou na severu a malebným vinařským Slováckem na jihu. Chřibská vrchovina odděluje tyto významné etnografické regiony, jejichž vliv se mísí v místním lidu, příbězích, folkloru, i v tisícileté historii chřibských hor. Etnografický vliv obou regionů se projevuje v lidovém ztvárnění sakrálních památek či kulturních staveb a také v místních tradicích a folkloru. V řadě vesnic a vesniček na úpatí chřibských hor je dodnes patrný silný vliv zmíněných národopisných oblastí, který se odráží v krojích, písních, tancích a folklorních tradicích daného regionu. Významné a tradiční události jako hody, fašank, vinařské slavnosti, zarážání hory, vinobraní, dožínky a další akce probíhají v průběhu celé roku, jak v „metropolích“ jako Uherské Hradiště, Kyjov či Kroměříž, tak ve většině menších vesnic a vesniček na úpatí Chřibů. K jižnímu úpatí chřibské vrchoviny neodmyslitelně patří víno a vinná réva. Vinařství a vinohradnictví významně dotváří kolorit zdejšího kraje. Významnými vinařskými obcemi jsou Boršice, Zlechov, Modrá, Kyjov, Hýsly, Buchlovice, Břestek, Skalka, Ježov a další. Chřibské pohoří zajišťuje vinohradům, ležícím na jeho úpatí, větrný stín před větry proudícími ze západu a spolu s jižními osluněnými svahy vytváří příznivé mezoklima pro pěstování révy vinné. Daří se zde především odrůdám, jejichž pěstování má v této vinařské podoblasti a na úpatí Chřibů dlouhou tradici. Z bílých odrůd jsou to Müller Thurgau, Neuburské, Rulandské bílé, Tramín či Ryzlink vlašský. Z modrých odrůd se zde historicky pěstuje Frankovka, Svatovavřinecké a Modrý Portugal. Vinice rozkládající se v oblasti Kyjovské pahorkatiny, která přímo sousedí s jižními svahy Chřibů, se vyznačují vyšší nadmořskou výškou a chladnějším mezoklimatem, oproti např. vinicím Dolnomoravského úvalu. A právě kombinace klimatických podmínek, nadmořské výšky a oligocénních hlinitých a sprašových podloží zvýrazňuje vyšší obsah kyselin ve svěžích bílých vínech, zvláště pak u odrůdy Müller Thurgau. O takových vínech se říká, že mají typickou slováckou kyselinku.

Historie a osídlení Chřibů​

Chřiby jsou oblastí s velmi bohatou historií. Nejstarší osídlení Chřibů je doloženo nálezy kamenných nástrojů a pohřebišť už na počátku mladšího paleolitu (mladší doba kamenná) v období před 20.000 – 40.000 lety. Toto osídlení dokládají nálezy pohřebišť kultury aurignacienu v severovýchodní části pohoří (oblast Kvasic, Nové Dědiny, Žlutavy, Lhotky a Karolína). Aurignacien je první mladopaleolitickou kulturou, jejímž nositelem byl již druh homo sapiens. Pozdější nálezy významných staroslovanských hradišť v oblasti Brda, Holého kopce a Roštína pocházející z pozdního eneolitu (pozdní doba bronzová) v období před 2.700 – 3.000 lety dokládají osídlení Chřibů lidem kultury lužických popelnicových polí. Z pohledu historického vývoje společnosti v oblasti Chřibů můžeme za jednu z klíčových etap považovat období Velkomoravské říše. V 9. století na úbočí chřibských hor vzniká bájný Veligrad, později Velehrad, slavné centrum Velkomoravské říše a jedno z nejvýznamnějších poutních míst střední Evropy po staletí ležící ve stínu chřibských vrcholů. Vliv Veligradu na sociologické a kulturní formování oblasti chřibského pohoří lze označit za velmi výrazný. Ze zmíněného období 9. století jsou doloženy také desítky mohylových pohřebišť v oblasti Tabarek, které byly objeveny a podrobně zkoumány až na konci 19. století. Ze stejného období jsou doložena také hradiska v Kyjově, dále na mytickém vrcholu Sklepisko u obce Košíky, a především osídlení v oblasti ikonické hory sv. Klimenta a také nálezy základů kostela v Modré. Do období vrcholného středověku (13. – 14. století) se datují písemné zmínky o většině dnešních měst, vesnic a osad ležících na úpatí Chřibů. Ze zmíněného gotického období pochází také všechny chřibské hrady. V polovině 13. stol. byl v centrální části vrchoviny vybudován majestátní Buchlov, nikdy nedobytý gotický klenot, patřící mezi nejvýznamnější moravské středověké hrady. Z roku 1261 pochází první zmínka o hradu Střílky, jenž byl strážním hradem, který se tyčil na hřbetu severozápadního okraje Chřibů. Jako pustý je uváděn od poloviny 16. století. V roce 1330 byl Bernardem z Cimburka vystavěn hrad Cimburk. Dnes romantická zřícenina v jižní části Chřibů. Jako pustý je Cimburk uváděn od roku 1709. Ve 14. století byl na hoře sv. Klimenta vybudován augustiniánský klášter s proboštstvím, který byl ovšem zcela zničen za husitských válek. Roku 1205 byl na Velehradě založen slavný cisterciácký klášter vybudovaný v pozdně románském a raně gotickém slohu. I tento byl však zničen přívrženci husitského hnutí roku 1421. Následně byl postupně obnovován, ovšem v průběhu třicetileté války byl opět dvakrát zpustošen. Nejprve byl dobyt sedmihradskými vojsky roku 1623, podruhé valašskými povstalci v době valašských rebelií roku 1626. Zničující požár zasáhl klášter o několik desítek let později, roku 1681. Dnešní barokní podobu získal klášter po obnově v roce 1735. Ještě v tomtéž století byl však roku 1784 klášter zrušen v rámci reforem Josefa II. a znovu byl obnoven v roce 1890 řádem Tovaryšstva Ježíšova. Barokní prvky kláštera zůstaly zachovány dodnes. V období baroka, ve druhé polovině 17. století, docházelo k postupnému osídlování hlubokých zalesněných údolí v centrálních částech chřibského pohoří. Obec Jankovice byla osídlena po roce 1648, oblast Salaše byla kolonizována po druhé polovině 17. století, Kostelansko bylo osídleno po roce 1667, oblast Stupavy byla osídlena v roce 1690 a kolonizace Starých Hutí probíhala až na počátku 18. století, od roku 1701. I přes postupný rozvoj osídlení všech centrálních oblastí Chřibů, zůstaly některé z těchto lokalit v relativně velké míře zalesněny a dodnes jsou obydleny jen zřídka. Dokladem jsou oblasti Salaše nebo Starých Hutí, ležící v samém srdci Chřibů. Zdejší hluboké lesy původní dřevinné skladby představují z biologického a ekologického pohledu jedny z nejcennějších oblastí celého území Chřibů. S koncem gotiky a nástupem renesance docházelo v celé Evropě ke změně myšlení, životního stylu i způsobu vedení válek. Tento pokračující trend zastihl pochopitelně i oblast Chřibů. Postupně docházelo k přesunu sídel šlechty z izolovaných hradů a tvrzí, ležících v horách a lesích, na zámky a sídla v údolích, které byly blíže zdrojům. Postupně vznikaly renesanční zámky se zahradami v Kyjově, Kvasicích a ve Střílkách. Později ve druhé polovině 17. století vznikaly barokní zámky v Koryčanech a ve Zdounkách. V roce 1701 byl vybudován jeden z barokních klenotů střední Evropy, zámek a zámecký park v Buchlovicích. Ve stylu rokoka a klasicismu byl v polovině 18. století vystavěn zámeček v Cetechovicích. V 19. a 20. století byla i oblast Chřibů ovlivňována celoevropskými společenskými změnami a některé oblasti na úpatí pohoří zaznamenaly rozvoj průmyslu a s tím spojený vznik dalších sídel. Pohnuté osudy celého 20. století a oba významné světové válečné konflikty, Velká válka a následná II. světová válka, zasáhly pochopitelně i oblast Chřibů. Za II. světové války měl v oblasti Salaše své působiště partyzánský oddíl Olga, jenž byl součástí 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. V posledních dnech války, v dubnu 1945 zde došlo k tragické události, známé jako salašská tragédie. Na konci války také operovala v severních částech Chřibů (v oblasti Žlutavy) zpravodajská paraskupina Bohuš. Ke Chřibům patří i staré sklářské řemeslo. Sklářské hutě ve Chřibech vznikaly od začátku 18. století století a zakládaly je šlechtické rody, které vlastnily zdejší panství. Mezi nejvýznamnější patřili Petřvaldští z Petřvaldu. Fragmenty sklářských hutí a sklářského řemesla nalezneme na některých místech Chřibů dodnes.

DSC 0427
Skály Komínky

O původu názvu Chřibů​

Tajemné hory si zaslouží tajemný název. Chřiby byly v minulosti označovány různě. Historicky se objevovaly názvy jako Chřiby, Kříby, Maršovy hory, Hříběcí hory, Marsgebirge, Grecen, Křčín či Křečín. Dnes jsou to Chřiby nebo Buchlovské hory. Pro lepší porozumění původu jejich názvu, je nutno se vrátit do doby vrcholného a pozdního středověku. Nejstarší písemně doložené označení Chřibů se datuje do období 14. století. Tehdy se oblast objevuje pod označením Greczen, což lze volně přeložit jako Krečín. Později, v 15. století, konkrétně po roce 1414, se začínají objevovat názvy jako Hříběcí, Hřebeč, Hřebice a Hříběcí hory. V polovině 18. století se do povědomí dostává jméno Maršovy hory. Původ toho názvu lze hledat v němčině. Jedná se o překlad německého Marsgebirge, což lze volně přeložit jako „Marsovo pohoří“, doslova “pohoří Mars“. Po roce 1786 se používá také označení Marschowahora. Německým Marsgebirge, resp. jeho počeštěnou verzí Maršovo ev. Marsovo pohoří je oblast dnešních Chřibů označena na unikátní psané Bayerově mapě Moravy a Slezska z let 1817 – 1819. Zajímavé je, že jméno Maršovy hory původně označovalo jen část chřibského pohoří. Až Josef Bayer, správce pozemkových knih v Uherském Hradišti, toto označení zobecnil roku 1818 na celou oblast. Pozdější Šemberova mapa Moravy z roku 1863 rozděluje oblast na Hříběcí hory a Maršovy hory a označuje takto dva hlavní hřbety Chřibů. Později se již objevuje název Chřiby, který zůstává dodnes. Původ slova Chřiby je vykládán různými způsoby. Jedna z verzí uvádí jako základ slova chřib, což označuje pahorek, hřbet, kopec nebo vrch. Tento pojem se objevuje už ve staročeštině. Obdobný pojem zná také staroslověnština, kdy slovo chrib označuje pahorek, což ostatně dokládá řada původní lokálních názvů jako Chřiby, Křiby, Chřibí, Kříbí, Chřibina, Křibina nebo Křib a další případné modifikace a odvozeniny tohoto slova. V oblasti Slovenska pojem chříb označuje vyvýšeninu. Někteří autoři hledají původ slova Chřiby i v původních jazycích z různých oblastí Evropy a odvozují jej od slova grib nebo hrib, což opět znamená pahorek nebo skála. Uvádí se také spojitost mezi pojmem grib a staročeským slovem hříb, od kterého je odvozeno označení Hříběcí hory, užívané už v 15. století. Předpokládá se, že tehdejší pojmenování Hříbecí hory je odvozeninou od slova hřebeč, které bylo do němčiny převedeno jako Marsberg, kdy pojem mar ve staroněmčině znamená hřebec. Zpětným počeštěním slova Marsberg pak vznikly již zmiňované Maršovy hory. Zdroje také uvádí, že toto označení bylo historicky spojováno s pohanskou bohyní Moranou, postavou staroslovanské mytologie a lidových pověstí, která ztělesňuje bohyni smrti a zimy. Původ názvu Chřibů je z určitého úhlu pohledu relativně komplikovaný, avšak v dílčích souvislostech do jisté míry logický. Faktem zůstává, že slovo Chřiby je poměrně starého původu, avšak jako označení středomoravského pohoří se začíná používat až relativně později. Výše uvedená pojmenování a jejich další odvozeniny postupně vedly až k dnešnímu oficiálnímu označení pohoří pod názvem Chřiby. V hovorovém jazyce a lidové slovesnosti je dnes poměrně často zaužíván také alternativní název Buchlovské hory, případně jeho hovorová varianta Buchláky. Téměř zanedbatelně se objevuje i nesprávný název Chřibské vrchy, zde však může vzniknout problém záměny s jiným menším geomorfologickým celkem Chřibský vrch, který se nachází v severních Čechách na území CHKO Lužické hory.

Chřibské Genius loci

Bukové lesy

Při pohledu na lesnickou mapu ČR je patrné, že přírodní park Chřiby je jedním z největších územích ČR s převážným souvislým zastoupením listnatých lesů původní dřevinné skladby. Některé z nich jsou chráněny jako přírodní rezervace a přírodní památky.

Skály a skalky

Vedle hlubokých bučin a dubohabřin ke Chřibům neodmyslitelně patří typické pískovcové skalní útvary, najdeme je na svazích a vrcholech téměř každého místního kopce. Nevysoké, avšak často bizarních tvarů s typickými geologickými fenomény.

Buchlov a historie

Jeden z nejvýznamnějších středověkých královských hradů v ČR stojí v samém středu chřibských hor. Odtud jsou také Chřiby často označovány jako Buchlovské hory nebo "Buchláky". Historie v různých podobách protíná Chřiby na každém kroku.

Cyrilometodějská legenda

Asi v žádných jiných horách nenajdeme tak silný odkaz Cyrilometodějské tradice a příběhu slovanských věrozvěstů. Ikonická místa jako bájný Veligrad, Hora sv. Klimenta, Hroby nebo Kazatelna, by mohla vyprávět.

Prameny a studánky

Vyvěrající prameny a studánky patří ke Chřibům stejně neodmyslitelně jako hluboké bukové lesy. Ve Chřibech jich najdeme přes dvě stovky, každá z nich má svůj příběh a některé mají i své „přátele“, kteří se o studánky starají, čistí je a udržují.

Lidé a příběhy

Už od nepaměti po Chřibských horách chodí lidé a zažívají své příběhy. Někdy radostné, jindy méně. Některé osudy těch, kteří po staletí utvářeli dnešní charakter Chřibů se podařilo zdokumentovat.

Poloha Chřibů

Chřiby jsou součástí geomorfologické jednotky Středomoravské Karpaty a rozsáhlé subprovincie Vnější Západní Karpaty.

Tvoří vrchovinu o délce 30 km a šířce 10 km podél středního toku řeky Moravy, přibližně mezi Kyjovem a Otrokovicemi.

Chřiby pohledem kamer

Pohoří Chřibů v unikátním dokumentu „Chřiby - hory lidí a mýtů“ z dílny SKYFILMCZ

Zdroj: YouTube @SKYFILMCZ 

Zdroje a reference

K vytvoření výše uvedených textů a tematických oblastí byly použity následující zdroje: 

BAŠČAN, Michal a kol. Chřiby záhadné a mytické. Uherské Hradiště: FUTURO, 2003. ISBN 80-903235-0-2. 

BAŠČAN, Michal a kol. Chřiby záhadné a mytické 3. Uherské Hradiště: FUTURO, 2003. ISBN 80-903235-4-5. 

BAŠČAN, Michal a kol. Chřiby záhadné a mytické 4. Uherské Hradiště: FUTURO, 2004. ISBN 80-903235-7-X. 

BAŠČAN, Michal, Jiří, JILÍK a Bořek, ŽIŽLAVSKÝ. Chřiby záhadné a mytické 5. 1. vydání. Moravany: ALCOR Puzzle, 2005. ISBN 80-86923-00-2. 

HRABEC, Jaroslav, František MIKULA a Karel, STRATIL. Chřiby – Turistický průvodce. Uherské Hradiště: LVPrint, 1998. ISBN 80-238-8473-5. 

HRUBAN, Robert. Moravské Karpaty. In: Moravské Karpaty, 2024 [online]. [cit. 2024-02-25]. Dostupné z: http://moravske-karpaty.cz 

CHYTRÝ, Milan a kol. Katalog biotopů České republiky. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2010. ISBN 978-80-87457-03-0 

CHYTRÝ, Milan a kol. Vegetace České republiky. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2299-8. 

MACKOVČIN, Peter a Matylda, JATIOVÁ. Zlínsko. In: Chráněná území ČR, Svazek II. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2002. ISBN 80-86064-38-7. 

MIKESKA, Miroslav. Bory jako potenciální přirozená vegetace. Kostelec nad Černými lesy: Lesnická práce – nakladatelství a vydavatelství, 2006 [online]. [cit. 2024-02-16]. Dostupné z: https://www.lesprace.cz/casopis-lesnicka-prace-archiv/rocnik-85-2006/lesnicka-prace-c-07-06/bory-jako-potencialni-prirozena-vegetace 

PODBORSKÝ, Vladimír a kol. Pravěké dějiny Moravy. Muzejní a vlastivědná společnost, Brno 1993. ISBN 80-85048-45-0 

PODEŠVA, Zděněk. Chráněná území Zlínského kraje. In: Chráněná území, 2024 [online]. [cit. 2024-02-28]. Dostupné z: https://www.chranena-uzemi.cz 

SKÝPALA, Vladimír a Vladimír, WOLF. Moravské skály. Valašské Meziříčí: Vladimír Skýpala, 2010. ISBN 978-80-254-8777-8.

VINAŘSKÝ FOND. Charakter a přednosti Moravských vín. In: Vína z Moravy a vína z Čech, 2024 [online]. [cit. 2024-03-03]. Dostupné z: https://www.vinazmoravyvinazcech.cz/cs/o-vine/pruvodce-vinem/deleni-vina/deleni-podle-regionu/prirodni-podminky/charakter-a-prednosti-moravskych-vin